| „Před dávným časem přistáli na naší domovské planetě Aveině vesmírní poutníci a sdělili nám zprávu, která
nás ohromila. Daleko v kosmu, na okraji spirální
galaxie Mléčná dráha, obíhá hvězdu zvanou Slunce,
Modrá planeta. Obyvatelé Země prý vypadají úplně
stejně jako my. A protože jejich technologie ještě
zdaleka nejsou na takové úrovni, aby se sami vydali
dál než na okolní planety vlastní soustavy, rozhodli
jsme se zorganizovat výpravu, která Zemi navštíví a
seznámí pozemšťany s naším světem. Velkým problémem
byl ale náš věk. Přestože v hibernaci vydržíme
dlouho, vzdálenost k Zemi je příliš velká. Máme sice
rychlé lodě poháněné vesmírnou energii, ale takhle
dalekou cestu jedna generace nezvládne. O cestování
hyperprostorem jsme zatím jen slyšeli a stejně
nedovedeme zabezpečit naše tělesné schránky proti
tak
silnému přetížení. Vyslat roboty rada zamítla.
Nakonec bylo rozhodnuto. Na misi jsme byli vybráni
já a Estnoté. Rozloučili jsme se svou planetou,
protože jsme věděli, že se už zpátky nikdy
nevrátíme. Když jsme odstartovali, byli jsme hodně
mladí. Děti se nám narodily cestou. Ještě nikdy
nestály na pevné půdě. Zvířata a rostliny znají jen
z trojrozměrných záznamů mezi stavy hibernace.
Jejich život je jen vesmír. |
